Obyvatelé středověké Evropy se vodě vyhýbali oklikou. Věřili, že se jí přenášejí nakažlivé nemoci a vůbec je pro zdraví člověka velmi škodlivá. Svůj zlatý věk odstartovala osobní hygiena na začátku minulého století a od té doby její popularita stále stIstý americký průzkum uvádí, že pouze 37 procent mužů a 84 procent žen si po použití toalety umyje ruce. No fuj. Potom jsou však na světě i lidé, kteří s drhnutím a dezinfekcí svého těla nemohou přestat.
Zatímco staří Egypťané trávili v lázních celé hodiny, obyvatelé středověké Evropy se vodě vyhýbali oklikou. Věřili, že se jí přenášejí nakažlivé nemoci a vůbec je pro zdraví člověka velmi škodlivá. Svůj zlatý věk odstartovala osobní hygiena na začátku minulého století a od té doby její popularita stále stoupá.
Až tak, že podle magazínu Psychology Today stále více lidí podléhá představě, že jsou obklopeni zákeřnými a agresivními mikroby s jediným životním úkolem – vystříhnout chvíli, ve které by mohli nejsnáze zaútočit na bezbranného člověka. Do boje si proto přibíráme nejrůznější chemické zbraně a neustálým drhnutím, úklidem a dezinfikováním se snažíme zmírnit úzkost a znovu získat kontrolu nad svým okolím.
„Myzofobie, tedy chorobný strach z nečistoty a špíny, je většinou součástí obsedantně kompulzivní poruchy, která bývá sdružena s dalšími obtížemi,“ říká psychiatr Róbert Ölvedy.
Seriálový detektiv Adrian Monk, který brázdí bacily přeplněné ulice San Francisca, se stal populárním ztělesněním této diagnózy. Mezi skutečné bacilofoby patřil například irácký diktátor Saddám Husajn, který svým hostům údajně nařizoval, aby se před audiencí svlékli ze šatů a pořádně se vydrhli antibakteriálním mýdlem.
Milovník či oběť hygieny?
„Myzofobie se projevuje neustálým nutkáním mýt si ruce, tělo, vlasy a neochotou dotýkat se předmětů,“ říká Ölvedy. V těžších formách ji podle něj poznáme jednoduše – postižení se nedotýkají ničeho, čeho nemusí, mytím rukou stráví celé hodiny, sprchují se třeba i desetkrát denně, chodí v rukavičkách a nosí roušku á la Michael Jackson. „Méně nápadné formy poruchy jsou, když se postižení před jinými lidmi dokáží přemoci a svá nutkání skrýt. Obvykle se však společnosti vyhýbají a žijí osamělý život.“
V jejich kabelce však nemůže chybět toaletní papír, vlhké kapesníky či dezinfekční roztok a určitě je nikdy nepřichytíte na hromadné akci, případně veřejné toaletě. „O diagnóze hovoříme tehdy, pokud si nemocný a jeho okolí toto abnormální chování uvědomují, nebo postižený omezuje společenské kontakty na minimum. Nepoznaná, respektive neléčená obsedantně kompulzivní porucha může vést k nekonečnému utrpení, sociální izolaci, rozpadu manželství a celkově k podstatně snížené kvalitě života,“ vysvětluje Ölvedy.
Odmalička jsme byli vedeni k tomu, abychom si myli ruce, udržovali se v čistotě. Máme zafixované, že mytí nás chrání nejen před vnějšími hrozbami, ale také před vlastními nežádoucími pocity a myšlenkami. Když pacienta s obsedantně kompulzivní poruchou přemůže úzkost, snaží se ji eliminovat navyklým rituálem očisty.
Problém je v tom, že takový rituál má krátký účinek a navíc dokonalé čistoty, zcela logicky, nikdy nedosáhneme. V konečném důsledku tedy všechno drhnutí a dezinfikování úzkost spíše živí, než by ji zmenšovalo. „Faktorů vzniku této nemoci však může být více, biologická teorie hovoří o genetické predispozici či absenci určitých chemických látek v mozku. Psychoanalýza předpokládá, že jde o poruchu vývoje určité fáze osobnosti v raném dětství,“ pokračuje Ölvedy.
Za neustálým pocitem viny, přehnanou pedantností a potřebou „očistit se“ může podle psychiatra stát přísná a direktivní výchova rodičů. „Snaha dosáhnout dokonalého pořádku a čistoty v bytě, v práci i ve vztazích vyvolává neustálé pochybnosti, zda nemocný něco nezapomněl a nakonec vede ik opakovanému kontrolování, úklidu, mytí, až mu nezbude čas na běžný život. Následkem může být totální vyčerpání, deprese, ba až sebevražedné myšlenky.“
I tato válka má oběti
Přehnaná hygiena však neohrožuje pouze duševní zdraví. „Prokázalo se, že děti, které vyrůstají v úzkostlivě čistých domácnostech, jsou náchylnější k alergiím a infekcím, protože jejich organismus nemá vybudovány účinné obranné mechanismy,“ říká alergoložka Zora Blanáriková.
Imunitní systém přirovnává odbornice k mozku, který pro správný rozvoj potřebuje čelit přiměřeným podnětům a výzvám, a to zejména během prvních tří let života. Studie například ukázaly, že děti, které mají spousty sourozenců, žijí na vesnici nebo chovají domácího mazlíčka – a jejich hygienické podmínky jsou tedy zdánlivě horší – trpí v mnohem menším počtu alergií či astma než děti ze „sterilních“ domácností. Rovněž oslabuje přehnaná hygiena obranný systém dospělých. Nemluvě o tom, že nadměrným používáním čisticích prostředků se vystavujeme působení toxických chemikálií a budujeme imunitu mikroorganismů, které se časem stávají stále odolnějšími.
To neznamená, že bychom se ode dneška měli přestat mýt, nebo si příště oblízat všech deset prstů, jakmile naporcujeme kuřátko ještě před jeho cestou na pekáč. Naopak pravidelným mytím rukou se snáze vyhneme infekčním chorobám, jako jsou chřipka, hepatitida typu A, meningitida či infekční průjem.
„No jen mizivé procento, možná promile, mikroorganismů způsobuje onemocnění a zdravý člověk s funkční imunitou s nimi v symbióze spolunažívá,“ upozorňuje Ölvedy. „Přehnaná čistotnost může narušit tuto symbiózu a paradoxně zvýšit nemocnost. Časté sprchování poškozuje ochranný film pokožky, vysušuje ji, čímž způsobuje mikrotrhliny a následné infekce.“
Vědí něco, co my ne?
Tvrdé myzofobické argumenty podložené statistikami a výsledky vědeckých studií o tom, proč je pro naše zdraví naprosto nezbytné, abychom používali vysavač či stojan na zubní kartáček s UV zářením, případně nanotechnologickou pračku, mohou být na první poslech velmi přesvědčivé.
„Vědomostmi však oplývají spíše hypochondrické osobnosti. Lidé s obsedantně kompulzivní poruchou nemají čas, aby studovali takové informace,“ říká psychiatr. „Jsou příliš zaneprázdněni svými očistnými rituály. Jejich fobie je iracionální a každý nemocný si její nesmyslnost uvědomuje. Neumí se jí však účinně bránit.“
Hlavní princip léčby proto spočívá především v odstranění iracionální myšlenky, která pacienta vede k nutkavému chování, v tomto případě chorobné čistotnosti. „Následně je třeba navodit stav duševní pohody, relaxace, ve které podobné myšlenky nenajdou uplatnění, a tedy nepovedou k nutkání provádět očistný rituál,“ dodává Ölvedy.
Extrémní čistotnost vás může přivést do hrobu
V důsledku své fobie z bakterií přišel v červnu 2007 o život dvaačtyřicetiletý muž z anglického Manchesteru. Jacques Niemand byl svou posedlostí čistotou tak proslulý, že děti z okolních domů ho přezdívali Pan Dettol – podle antiseptického přípravku, který používal v neuvěřitelných kvantách. Jak uvedla vyšetřující patoložka, v případě pana Niemanda nebylo možné určit, zda se otrávil výpary tohoto silného dezinfekčního mýdla postupně, nebo jej trochu i vypil. Niemandova sestra při výslechu uvedla, že bratr očekával druhý den dělníky, kteří měli začít s předěláváním jeho bytu. Zřejmě chtěl být proto Pán Dettol v den „D“ obzvlášť čistý. Jacques Niemand měl ve zvyku umisťovat otevřená vědra Dettolu všude po bytě. Dalších 100 dóz s přípravkem měl odložených v zásobě. Dokonce i policisté, jejichž vyšetřování incidentu na několik hodin zdrželo v bytě oběti, utrpěli z intenzivních výparů antiseptika újmu na zdraví. Výrobci Dettolu se k případu odmítli vyjádřit.
Užitečné bakterie
Tělo dospělého člověka obsahuje přibližně 100 bilionů buněk, ale jen 10 % z nich je skutečně jeho. Zbytek představují nejrůznější mikroorganismy – většinou bakterie, které žijí v trávicím systému a pomáhají zpracovávat živiny.
Pokud by naše tělo bylo zcela bez bakterií, zemřeli bychom během dvou týdnů. Například střevní bakterie vytvářejí vitamín K, který je důležitý pro správnou srážlivost krve.
Mikroby jsou nejpočetnější populací na Zemi. Existovaly již 3 miliardy let předtím, než se na planetě objevil člověk. Jsou mnohem schopnější prožívat a množit se v extrémních podmínkách než vyšší organismy.
Podle vědců existují triliony bakteriálních druhů, dodnes bylo objeveno jen asi 1% z nich. V hrstce půdy se nachází více než 500 tisíc různých druhů bakterií. Na pracovišti jich je nejvíce na telefonním sluchátku, pracovním stole, počítačové klávesnici a myši.
